Svědectví o tom, jak jsem uvěřil v Boha
Vždyť Bůh je dobrý

Pocházím z ryze ateistické rodiny. Vzpomínám si, že o Bohu nám nikdo nevyprávěl doma a dlouho ani ve škole a možná proto jsem neměl potřebu o Bohu přemýšlet. Úplně první rozpačité setkání s vírou jsem zažil v deváté třídě – bylo krátce po sametové revoluci a k nám do školy přijela skupina mladých Američanů. Zpívali a hráli scénky, chtěli nám zprostředkovat setkání s Bohem. Ale přišlo mi to jako velké komediantství. V prvním ročníku na střední škole jsem si zamiloval literaturu a hodně četl a tehdy jsem prvně otevřel Bibli. Pamatuji si ale, že jsem textu nerozuměl a vůbec jsem nechápal smysl víry. Když jsem nastoupil do svého prvního zaměstnání – pracoval jsem jako sociální pracovník s muži bez domova ve sdružení EMAUZY – nechal jsem se unášet svědectvími různých lidí, byl jsem takový naslouchací typ, a všechna ta vyznání mi přišla velmi zajímavá a začal jsem s nimi sympatizovat. Utvářel jsem si svůj vlastní specifický koncept: pamatuji si, že jsem tehdy říkal, že nejsem věřící, ale věřím a nepotřeboval jsem církev. Stěžejní bylo mé druhé zaměstnání, kdy jsem nastoupil do mostecké Diakonie Českobratrské církve evangelické. Kolega mne pozval na páteční biblickou hodinu do Církve bratrské, občas jsem zašel na nedělní shromáždění. Koupil jsem si svou první Bibli. Následovala setkání, kde jsem měl příležitost prozkoumat smysl života – formát Alfy plný diskuzí na mne nesmírně zapůsobil, začal jsem chápat souvislosti a myslím, že jsem pochopil smysl víry a vztah s živým Bohem. Začal jsem se jednoho večera modlit – šlo to úplně samo a přeběhl mi ohromný mráz po zádech. Jednou po Alfě jsem šel v noci pěšky domů, modlil jsem se, děkoval Pánu Bohu, přišel zase ten mráz a radostí nad tím rozhovorem mi vytryskly slzy. Pochopil jsem, že Panu Bohu nejsem lhostejný. Velmi silným svědectvím pro mne byla skutečnost, že když jsem jako mladý student velmi vážně onemocněl, má matka potkala kamarádku a celá zarmoucená ji prosila o pomoc. My se ve sboru pomodlíme, slíbila kamarádka. Tím sborem byla Církev bratrská. Od té doby jsem křesťanem. Mám jistotu, že Bůh existuje, má o mě zájem, má sílu do mého života zasahovat, a jde mu o mé dobro. Za to jsem mu vděčný.

Evangelium a modlitba přijetí

Evangelium v kostce

(1) Tento svět byl stvořen Bohem a člověk byl stvořen pro věčný život.
(2) Člověk (Adam a Eva) odmítl poslušnost Bohu a tím propadl smrti.
(3) Ježíš Kristus zemřel na kříži na místě člověka, a pak byl vzkříšen.
(4) Kdo toto vírou přijme, je osvobozen od smrti a dostává od Boha nový věčný život.

Modlitba přijetí

Pane Ježíši,
věřím, že jsi zemřel na kříži a že jsi vstal z mrtvých.
Prosím tě, odpusť mi moje hříchy a veď můj další život.
Děkuji ti.
Amen.

Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Kurz Alfa

Každý má otázky

Myslíme si, že každý, kdo přemýšlí o smyslu života, by měl dostat příležitost prozkoumat křesťanskou víru, mít možnost zeptat se na co chce a říct, co si myslí.

Co je kurz Alfa?

Alfa nabízí příležitost prozkoumat křesťanskou víru, trvá jedenáct týdnů. Vítáni jsou všichni. Každé setkání se zabývá některým tématem spjatým s vírou a vytváří prostor k rozhovoru. Alfa probíhá po celém světě v kavárnách, církvích, univerzitách, obývacích pokojích, barech i jinde. Nenajdete dvě úplně stejné Alfy, ale v zásadě mají společné tři věci: jídlo, promluvu a rozhovor o tématu.

Nejprve je jídlo

Ať už se jedná o skupinu přátel kolem kuchyňského stolu, nebo něco jednoduchého ke kávě a zákusku, jídlo lidi spojuje. Platí to i o Alfě. Setkání začíná jídlem, protože to vytváří skvělou příležitost k seznámení a navázání přátelství.

Následuje promluva

Promluvy jsou připraveny tak, aby zaujaly a inspirovaly k rozhovoru. Trvají 30 minut, přednáší je řečník. Otevírají důležité otázky ohledně víry, vykládají základy křesťanství. Probírají témata jako Kdo je to Ježíš? Jak najít víru? Proč a jak se modlit? nebo Jak nás Bůh vede?

A nakonec diskuse

To je asi nejdůležitější součást každé Alfy: příležitost podělit se o úvahy a myšlenky k tématu a jednoduše si o tom promluvit v diskusní skupince. Nemusíte říkat nic a není nic, co byste říct nemohli (vážně). Je to příležitost poslechnout si reakce ostatních a upřímně sdílet svůj vlastní pohled na věc v přátelském a otevřeném prostředí.

 

Hurá na tábor a s dětmi a Ježíšem

Společně s přáteli ze spolku Isachar se účastním dětských táborů.
Je to vždy moc úžasný a požehnaný čas.

Léto 2018 - Poutníci z Mayfloweru

Léto 2017 - Dobrodružství krále Davida

Léto 2016 - Husité